Albín Bráf

Albín Bráf patřil k "legendární družině Palackého a Riegra", a to nejen rodinnými pouty, ale i vědeckou činností ve prospěch hospodářského obrození českých zemí. Byl prvním profesorem národního hospodářství na pražské české univerzitě po jejím znovuzřízení r.1882 a spolutvůrcem českého ekonomického názvosloví. Bráfem začíná soustavné národohospodářské bádání v češtině na vědecké úrovni.

Narodil se v Třebíči 27. února 1851. Po maturitě vystudoval jako většina tehdejších českých ekonomů Právnickou fakultu Karlo-Ferdinandovy univerzity v Praze. Po krátké soudní praxi se stal profesorem národního hospodářství a obchodní statistiky na Českoslovanské obchodní akademii v Praze (1874 - 1882). R. 1877 začal působit jako docent české techniky a právnické fakulty pražské univerzity. Byl prvním, kdo ještě před rozdělením univerzity na českou a německou část vyučoval ekonomii česky. Roku 1882 přešel po rozdělení na univerzitu českou, která se stala jeho hlavním působištěm do konce života. V roce 1888 se oženil s Libuší, dcerou vůdce Staročechů F. L. Riegra a vnučkou F. Palackého. Bráf byl rozhodným stoupencem Staročechů, za něž byl poslancem českého sněmu (1883 - 1895) a českého zemského výboru (1887 - 1891). Roku 1905 byl povolán za doživotního člena panské sněmovny. Dvakrát byl ministrem orby ve vídeňské vládě. R.1911 se stal členem komise pro reformu správy. Zemřel v Roztokách 1. července 1912, pochován je na Vyšehradě.

Bráf byl jedním z prvních průkopníků české moderní společnosti, který se nemalou měrou zasloužil o rozvoj českého průmyslu, zemědělství, živnostnictví, obchodu, bankovnictví, pojišťovnictví a odborného školství jak formulováním programu české národohospodářské politiky a řešením odborných otázek, tak i přímou aktivní účastí v orgánech nejrůznějších národohospodářských institucí. Za více než čtvrt století své pedagogické činnosti vychoval celé pokolení národohospodářů, z nichž se mnozí stali v první republice ministry, vedoucími bank, národohospodářských ústavů apod. Jako zemský poslanec, člen panské sněmovny a ministr orby inspiroval a prosadil řadu důležitých opatření v zájmu rozvoje hospodářství v Čechách (např. zřízení Zemské banky, statistických úřadoven, chudobinců). Podle Karla Engliše "Bráf byl jedním z nejmohutnějších činitelů, který … spoluurčoval vývoj našich poměrů hospodářských a sociálních". Život, dílo a názory profesora A. Bráfa nejsou jen součástí naší historie, dějin českého ekonomického myšlení. Jeho osobnost zůstává vzorem občana, vědce, ekonoma, politika a pedagoga. Jeho myšlenky, styl práce, postoje obsahují dodnes řadu podnětů k přemýšlení o současných ekonomických problémech a úkolech.

Bráf nenapsal ucelené vědecké dílo, zanechal jen litografované přednášky a množství dílčích studií. Ve své závěti pověřil své dva žáky - Josefa Grubera a Cyrila Horáčka - aby shromáždili, utřídili a vydali jeho dílo. V letech 1913 až 1915 vyšly tři svazky jeho universitních přednášek (národohospodářská teorie, národohospodářská politika a finanční věda). První světová válka další vydávání Bráfových děl přerušila. Po vzniku ČSR bylo vydáno v letech 1922 - 1924 dalších pět dílů pod názvem "Albín Bráf. Život a dílo". V dějinách českého ekonomického myšlení jsou Bráfovy spisy jediným souborným vydáním prací jednoho autora. Přesto ani v nich nejsou všechny autorovy práce.

Mgr. Vladimír Seidl

Z díla A. Bráfa na těchto stránkách najdete: