Alois Rašín

Jméno Aloise Rašína nese medaile VŠE v Praze, udělovaná od r. 1999 za zásluhy o rozvoj této školy nebo za přínos k rozvoji ekonomické vědy a vzdělanosti. Alois Rašín se tak stal symbolem naší školy.

Rašín se narodil r. 1867 v Podkrkonoší jako deváté dítě maloměstského pekaře. Když v r. 1891 promoval, vydal brožuru České státní právo, v níž zformuloval svůj program obnovení českého státu. O dva roky později jako jeden z vůdců vykonstruovaného tajného spolku Omladina byl odsouzen k těžkému žaláři na dva roky, které si odpykal v Borech u Plzně. R.1899 si po svatbě otevřel advokátní kancelář a v dalších letech získával bohaté zkušenosti jako národohospodářský novinář, člen vedení mladočešské strany a poslanec říšské rady. Za světové války v létě 1915 byl spolu s Kramářem zatčen a o rok později odsouzen k trestu smrti za protihabsburský odboj. Ve vězení nezahálel, intenzivně četl, napsal studii Národní hospodářství. V létě 1917 byl novým císařem amnestován a propuštěn na svobodu. V dalších měsících se stal jedním z hlavních strůjců příprav a vyhlášení samostatného Československa. V první vládě vedené Kramářem se stal prvním ministrem financí ČSR, a to v podmínkách nevídaného poválečného hospodářského rozvratu a obrovské inflace, tvrdých střetů o sociální a politickou tvář státu a o směr hospodářské politiky. 16.listopadu 1918 Rašín převzal ministerskou budovu a začal v ní současně formovat ministerstvo a rozjíždět jeho práci, tvořit koncepci finanční politiky nového státu a připravovat tajnou operaci hospodářského a měnového osamostatnění rodící se republiky. Po třech měsících příprav během sedmi dnů na začátku března 1919 celou operaci okolkování rakouskouherských bankovek provedl - díky své rozhodnosti a svým mimořádným organizátorským schopnostem - rychle a bez komplikací. Současně byl proveden soupis jmění obyvatel za účelem zavedení majetkové dávky. A o měsíc později zajistil vydání vlastních československých peněz, za měsíc nato předložil parlamentu první rozpočet státu. To vše za půl roku. Ani po odchodu z vlády, když jeho strana (Československá národní demokracie) prohrála v obecních volbách a přešla do opozice, neztratil vliv na veřejné dění. Koncem r. 1920 jako člen čtyřčlenného grémia Živnostenské banky a tzv. Pětky, kolegia představitelů českých politických stran, které rozhodovalo o základních politických a ekonomických otázkách, zaujal fakticky jedno z klíčových míst ve státě. 7. října 1922 se ve Švehlově vládě podruhé stal ministrem financí. Bylo to v době, kdy rostlo sociální napětí a prudce klesala Rašínova popularita. Přesto trval na maximální úspornosti ve veřejných výdajích i v soukromém hospodářství, aby bylo možné udržet dosaženou hodnotu měny. Stal se předmětem ostrých kritik, na které nezřídka stejně ostře odpovídal. A v této atmosféře jeho život a dílo předčasně ukončil 5. ledna 1923 atentát, který spáchal devatenáctiletý pojišťovací úředník, anarchista Šoupal. Na následky atentátu 18. února ve věku pouhých 55 let Rašín zemřel.

A jak byl Alois Rašín přijímán a hodnocen? První životopisec Rašína novinář Penížek napsal, že celá Rašínova působnost je vystižena následujícími slovy, rýmy : Bořil. Tvořil. Spořil. Rašín byl typickým liberálem stavícím na individualismu v politice i hospodářském životě. Náš profesor Vencovský, přední znalec dějin českého ekonomického myšlení, napsal: "Alois Rašín nevstoupil do dějin českého ekonomického myšlení jako teoreticky tvůrčí osobnost, ale jako energický politik a nekompromisní ekonom, který dokázal základní teoretické poznání, pokud ho vědecky přijal, prakticky realizovat ve složitých a často konfliktních situacích". Mnohovrstevnost Rašínovy činnosti a osobnosti výstižně naznačuje jeho charakteristika z pera Lockharta, britského diplomata pracujícího tehdy v Praze: "Jako ministr financí nové republiky Rašín vynikal nad ostatními ministry financí ve střední Evropě jako obr nad liliputány. V politice byl frankofilem, ale z celého srdce se obdivoval Anglii a anglickým finančním metodám. Celé své úsilí věnoval úkolu, aby vyrovnal výdaje a příjmy, aby vštípil úspornost do myslí svých krajanů a aby hradil všechny schodky daněmi a ne půjčkami". Historik Lacina ve své práci o Rašínovi výstižně poznamenal: "je to výrazná a silná osobnost, ale kontroversní, složitá, obtížně postižitelná ve své podstatě". Peroutka vyzdvihoval, jak Rašín "…dovedl jít houževnatě za myšlenkou..Byl to muž horkého citu a podařilo se mu vylíčit finanční otázku jako kus národního osudu." Engliš při vzpomínce na Rašína napsal: "v čem jsem se rozcházel s Rašínem nebyly cíle, ani hlediska, nýbrž metody. A Rašín byl veskrze radikálnější a revolučnější. Šel přímočaře na měnu, proti válečným půjčkám chtěl léčit obce krizí..Není sporu, že v krizi je mnoho ozdravného a že taková přímočarost je jednodušší a obecně pochopitelnější. Rašín byl neohrožený a nebál se žádné krize, díval se za ně". A v národohospodářském slovníku z roku 1933 se dočteme: "Rašínovy finanční plány přesahovaly daleko horizont okamžitých potřeb a zájmů a včas připravovaly hospodářskou budoucnost novému státu". Životní osudy a historické zásluhy Aloise Rašína, jeho nevšední přístupy k sebesložitějším společenským problémům, jeho polemiky s oponenty a odpůrci, zůstávají bohatým, inspirujícím zdrojem jak ke studiu minulosti, tak i k hledání podnětů, poučení i varování pro dnešek.

Mgr. Vladimír Seidl

Z díla A. Rašína na těchto stránkách najdete: